Základní škola Nekoř, okres Ústí nad Orlicí

Historie nekořské školy

Škola v Nekoři byla založena zároveň s chrámem Páně v roce 1706. Tehdy v ní býval jeden kantor. První školní budova byla postavena ze dřeva, měla jednu třídu k vyučování dětí a jednu místnost, která sloužila jako byt pro učitele. Školní kronika tehdy ještě psána nebyla, nevíme tedy, jak se v 18. století v naší škole vyučovalo, kolik do ní chodilo dětí, s jakými starostmi se museli učitelé i žáci vypořádávat.

            Na počátku 19. století školní budova již nevyhovovala. Dětí bylo mnoho, v roce 1817 navíc byly k nekořské škole přiškoleny obce Šedivec, Bořitava a Studené. V roce 1832 se tedy začala stavět nová budova se dvěma třídami. Škola byla dostavěna a připravena k vyučování v tom samém roce. Ke stávajícímu učiteli byl přijat ještě jeden podučitel.

            Roku 1871 zažádala obec Nekoř o samostatnost své školy. Stejně jako mnoho jiných českých obcí stála i Nekoř v opozici proti novým rakouským školským zákonům, nekořští občané si chtěli spravovat školu sami. Jejich žádost však byla nakonec c. k. školským úřadem zamítnuta.

            1. října 1876 byla otevřena třetí třída. Místnost pro ni pronajal Karel Šverák ve svém domě v čísle 199. Do školy tehdy nastoupil další učitel. V té době chodilo do tří tříd 443 žáků.

Od 15. září 1880 se začalo učit i ve čtvrté třídě. Byl přijat nový podučitel a vyučovalo se v pronajaté místnosti v čísle 227 u pana K. Neškudy.

            V listopadu 1879 požádal c. k. okr. školní rada učitelský sbor v Nekoři, aby se pokusil najít dárce, kteří by byli ochotni darovat potraviny pro vaření polévek pro chudé děti. Polévky se měly vařit jen pro děti nejvzdálenější, které nemohly na oběd chodit domů. Nejšlechetnějším dárcem byla rodina Šiktancových, která darovala potřebné plechové šálky a mouku. S vařením polévek se začalo 1. prosince 1879 a trvalo pouze po tři zimní měsíce. V dalších letech se mělo stravování dětí v zimních měsících opakovat, ale většinou se nedostávalo dostatek peněz. Ve školní kronice se píše o vaření polévek v zimě roku 1884, potom až v roce 1897, kdy byl založen tzv. polévkový ústav (vaření polévek pro chudou školní mládež v zimních měsících), nekořská záložna zakoupila pro tento účel nový kotel a zimní stravování chudých dětí se zpravidelnilo – pokud byl dostatek potravin (např. v období války se polévky nevařily).

            5. května 1886 započaly práce na  přístavbě dalších dvou tříd k budově školy. Vyučování v těchto třídách bylo zahájeno již 17. října téhož roku. O rok později (16. září 1887) byla při dosavadní čtyřtřídní obecné škole v Nekoři otevřena i pátá třída.

            Od roku 1889 je ve školní kronice uváděna nadace probošta ThDr. Mikuláše Tomka, nekořského rodáka, z jejichž prostředků byly každoročně podarovávány chudé děti šatstvem a obuví. V roce 1915 byla část nadace upsána Kyšperským patronátem na rakouskou válečnou půjčku. Činnost nadace je s určitými přestávkami zaznamenávána až do roku 1931.

            Od 1. ledna 1906 se začalo v Nekoři vyučovat na košíkářské škole (ke konci 19. st. zde již taková košíkářská škola byla, ta však zanikla). Obec poskytla místnosti a topení, stát platil učitele, stroje a materiál ke zpracování. Dílovedoucím (kočovným učitelem) byl jmenován Josef Šmíd z Horního Jelení, který dříve učil ve Vídni.

Za účelem dalšího vzdělávání mládeže, která již dokončila školní docházku na obecné škole,  se usnesla místní školní rada v roce 1906 zřídit při zdejší obecné škole pokračovací kurz hospodářský. Kurz byl zemskou školní radou povolen 18. 10. 1906, vyučování v něm začalo 3. listopadu téhož roku. V prvním roce se do kurzu zapsalo 36 studentů. Výuka probíhala čtyři dny v týdnu vždy od 6 do 8 hodin večer, předměty byly přizpůsobeny potřebám zemědělské mládeže (nauka o polním hospodářství, počty, kreslení). Správa kurzu byla svěřena správci obecné školy. Vyučovali zde učitelé místní obecné školy.

Jelikož byla nekořská škola přeplněna,  požádali místní občané c. k. zemskou školní radu o zřízení školy v Šedivci. Žádost byla kladně vyřízena v únoru 1908, obec Šedivec začala se stavbou nové školní budovy již na podzim roku 1908, vyučovat se v ní tedy mohlo již od září 1909.

            V roce 1910 bylo nekořské škole povoleno zřízení pobočky při páté třídě (ve které tehdy bylo 97 žáků). Tato pobočka, která byla vedena jako 6. třída, měla velký význam především pro děti, které chtěly postoupit do měšťanské školy – po absolvování 6. třídy vykonali žáci snadněji přijímací zkoušky. Šesťáci se učili v pronajaté místnosti v domě pana Karla Šulce v čp. 153.

Krátce nato (v roce 1914) přišla první světová válka. Ta měla velký vliv především na školní docházku – děti musely vypomáhat doma, jelikož mnoho mužů bojovalo na frontě. Navíc byla nouze o jídlo, obuv a oděv. Děti byly podvyživené, klesala i jejich kázeň (protože nebyli doma jejich otcové a matky měly hodně práce). Školní výsledky se pak pochopitelně horšily.

Po válce se mohla výuka opět zlepšovat, i když to nebylo hned po roce 1918. Pár let trvalo, než se lidem trochu zvedla životní úroveň. V roce 1918 chodilo do nekořské školy 334 dětí a učilo je pět učitelů. Počet dětí (i počet obyvatel Nekoře) začal v následujících letech klesat – např. v r. 1922 zde bylo 284 žáků, v r. 1928 již jen 178.

            2. listopadu 1922 se zahájilo vyučování v nově otevřené Všeobecné pokračovací živnostenské škole – již předtím zde několik let fungoval hospodářský kurz. Pokračovací škola byla určena pro absolventy školy obecné, učili na ní učitelé zdejší školy počtům, živnostenským písemnostem, měřictví a kreslení. Vyučování probíhalo v budově školy v odpoledních a večerních hodinách. Živnostenská škola byla zrušena v roce 1933. Tehdy byl tento druh školství zodborněn a nekořští žáci přešli do odborných škol v Kyšperku a Žamberku.

            V roce 1927 škola koupila loutkové divadlo. Učitelé hráli dětem hlavně výchovné pohádky. V říjnu 1931 byl zakoupen školní rozhlas (jako sedmý v obci). První televizor (Narcis) škola dostala v roce 1960.

            Roku 1931 se začalo se stavbou obecního vodovodu (elektrifikace proběhla již o rok dříve). Škola do té doby pitnou vodu neměla. Ihned po jejím zavedení (14.12.1931) mohlo být zahájeno vaření polévek pro chudé děti. Polévky se od té doby vařily pravidelně každý rok v zimních měsících – pro chudé děti zdarma, pro ostatní za 35 haléřů. Stravování školních dětí bylo podporováno z různých fondů a darů, přispívalo mnoho občanů Nekoře, našli se ovšem i takoví, kteří se nechali slyšet, že jablka (i když jich měli dostatek) raději zkrmí vepřům, než by je dali škole. Stravovací akce byly prospěšné nejen z hlediska zlepšení zdravotního stavu dětí, ale měly i dobrý vliv na školní docházku.

            Poměry ve školní práci se opět zhoršily po roce 1938 – tedy v době okupace a druhé světové války. Hned na počátku války proběhla povinná revize učebnic. Všechny „ideologicky závadné“ knihy musely být vyloučeny z užívání, takže škola zůstala bez čítanek, početnic i mluvnic, číst se mohlo pouze z protektorátního časopisu Mladý svět. Odstraněny byly i nevyhovující obrazy, mapy a další školní pomůcky. Školní knihovna byla zapečetěna. Nouze se projevila i v nedostatku sešitů.

            V lednu 1941 se zavedla povinná výuka němčiny, a to již pro žáky od první třídy. Kvůli trvalému zákazu shromažďování nebylo možné konat žádné vycházky a výlety. V zimě se často pro nedostatek topiva nevyučovalo, děti si chodily do nevytopených tříd jednou až dvakrát týdně pro úkoly. Polévky se nevařily – nebylo z čeho.

            Po válce odešlo mnoho obyvatel do pohraničí (např. osada Údolí se přestěhovala téměř celá). Počet dětí klesl a škola byla od r. 1945 trojtřídní. Ve školním roce 1949/50 chodilo do školy jen 83 dětí – pět postupových ročníků bylo spojeno ve třech třídách.

            Na jaře roku 1950 zřídili učitelé na školní zahradě hřiště o rozměrech 15 x 25 m. Při jeho budování pomáhali rodiče i děti samotné. V tom samém roce se zavedlo plné stravování žáků (přesnídávka v 10 hodin za 2 Kčs a oběd v poledne za 6 Kčs) a ve volné třídě v suterénu byla zprovozněna mateřská škola. V roce 1956 bylo pro děti z mateřské školy zřízeno za školní zahradou pískoviště.

            V roce 1950 se rovněž začalo s budováním koupaliště v údolí za školou. K této akci se ovšem rodiče postavili zády a ani tehdejší MNV nechtěl poskytnout potřebné dřevo z obecního lesa. Nakonec to dopadlo tak, že téměř celou stavbu financoval sám pan ředitel František Hubálek.

            Ve školním roce 1954/55 se opět začalo vyučovat ve škole v Šedivci (do Nekoře byly děti ze Šedivce přiděleny v roce 1944 z důvodu nedostatku učitelů během 2. světové války). Škola v Nekoři byla jednotřídní.

Po válce se opět rodilo hodně dětí. V roce 1956/57 se učilo již ve čtyřech třídách (tehdy bylo 113 dětí) a o rok později byla škola opět pětitřídní (114 žáků). Potom se počet dětí postupně snižoval a v polovině 60. let se pět ročníků muselo znovu spojit do tří tříd - chodilo kolem 60 - 70 dětí, stejně jako dnes, kdy jsou při podobném počtu dětí povoleny třídy čtyři. Ve školním roce 1979/1980 byla dokonce škola pouze dvoutřídní. Od roku 1985 byla škola už čtyřtřídní a ve školním roce 1986/1987 chodilo do školy 92 dětí, což byl největší počet od roku 1957. Od poloviny devadesátých let až do roku 2004 je škola pětitřídní s pěti ročníky. Školní rok 2004-2005 přináší změnu na čtyřtřídku s pěti ročníky. Zde je potřeba poděkovat pokrokovému obecnímu zastupitelstvu, které jednu třídu finančně dotuje, protože jinak by už naše škola byla pouze trojtřídní. Průměrný počet žáků s výhledem do budoucna bude asi kolem 50.

            O prázdninách v roce 1967 došlo ke generální opravě střechy na školní  budově. V roce 1972 byly v celé škole vyměněny dveře a okna. V roce 1974 bylo ve škole vybudováno ústřední topení. Rekonstrukce elektroinstalace a rozhlasového zařízení proběhla v roce 1980. O prázdninách 1983 a 1984 byla školní budova nově omítnuta.

     Již v roce 1994 měla škola už prvních pět počítačů. Tedy v době, kdy povědomí o počítačích bylo asi takové, že je to jen nějaký typ kalkulačky, že pro děti nejsou vůbec potřebné. Dnes je to běžná součást na všech pracovištích, ve všech firmách a v mnohých domácnostech.  Škola samozřejmě  tyto počítače již mnohokrát inovovala, protože pokrok se zastavit nedá. Od roku 2003 je škola certifikovaným pracovištěm pro vzdělávání v oblasti ICT pro oblast školství a zároveň ve své počítačové učebně pořádá školení na počítačích i pro místní občany.

     Škola v druhé polovině devadesátých let iniciovala přístavbu ke školní budově, kde je dnes školní tělocvična, počítačová učebna , jedna třída, kancelář a sklad pro potřeby školní kuchyně. Déle došlo k modernizaci kuchyně a všech přilehlých prostor potřebných pro chod této kuchyně.

      V novém tisíciletí se ještě více zkvalitnily vnější i vnitřní prostory školy.Učebny jsou vybaveny novým nábytkem, mají  opravené podlahy , lavice a židličky. Všechny prostory školy jsou vymalovány a vždy vkusně vyzdobeny výrobky žáků. Podstatným přičiněním školy bylo také upraveno venkovní travnaté hřiště školy.

    Škola  se snaží předkládat různé projekty a žádosti o dotace z různých fondů. V roce 1999 to byl například projekt Podpora komunikace prostřednictvím Internetu ve veřejných zařízeních, který zajistil pro Nekoř vůbec první bezdrátový internet. V roce 2002 se škola zapojila do soutěže Projekt počítače školám, ve které získala na počítačové vybavení 100000 Kč. Z dalších různých zdrojů získala škola  od roku 1992 tak odhadem  asi na 900000 Kč. Škola také vypracovala projekt na vytápění školy tepelným čerpadlem. Tento projekt uspěl u SFŽP, ale je zatím uložen v registru žádostí, protože pro rok 2006 byly finanční  prostředky z EU kráceny na polovinu přepokládaných finančních zdrojů. Posledním projektem, který už byl odsouhlasen Ekocentrem Paleta Pardubice a bude realizován, je projekt Školní přírodní divadelní amfiteátr jako kulturní centrum. V rámci tohoto projektu bude vedle školy postaveno jeviště s hledištěm pro 250 diváků. Toto přírodní divadlo pak bude sloužit pro potřeby školy a obce. Zde se škola obrací na všechny občany, firmy a spolky o možnou odbornou, finanční nebo prostou manuální pomoc při vybudování tohoto divadelního stánku.

     Vše, co jest na naší škole činěno, tak je děláno s vědomím pro co nejkvalitnější vzdělávání a výchovu  našich žáků. Největší měrou se na tomto procesu podílí současný pan ředitel ve spolupráci se svými spolupracovníky, žáky, rodiči, vedením obce, sponzory, příznivci a sympatizanty školy.

      Je jisté, že v další historii školy tu budou další osobnosti, které ji budou spoluvytvářet . Přejme jim, ať mají na co vždy navazovat a posouvat pomyslnou  hranici úspěchů školy dál.

     Na závěr mi dovolte ještě jednu zajímavou poznámku, která je pro školu v Nekoři typická.

Od roku 1879 do roku 2006 zde působilo několik řídících učitelů, ale pro pět z nich platí, že tady bez přerušení učili více jak 20 let. Josef Víteček 33 let ( byl jmenován i čestným občanem Nekoře). František Rejholda 43 let,Josef Resl 23 let, Zdeněk Mimra 36 let a Petr Bouška  zatím 21 let. Z tohoto je možno usuzovat na skutečnost, že v Nekoři nacházeli  dobré podmínky pro svoji práci na rozvoji školy v Nekoři.